Kdo jsem?

Jedno z mnoha mých přání vždycky bylo, abych byla šťastná a aby to co dělám, mě bavilo. Naplňovalo – ať už to znamená cokoliv. Postupně jsem však měla dojem, že prostoru na zábavu a radost je čím dál méně a vlastně i to, co mě bavilo dřív už zkrátka zábava nebyla. V mém světě přibývalo více toho,  co je potřeba.. musí se.. a nebo by se mělo.. protože tak je to správné.. Tak nějak se víc všechno stávalo významější, vážnější a těžší. Všechno se muselo zvládnout. 

A moje tělo mi dávalo najevo, že tudy cesta pro mě ani pro něj nepovede. Že tohle není něco, jak bychom chtěli žít a jak bychom chtěli být.  A já věděla, že se něco musí změnit, že já musím něco změnit. Nevěděla jsem co, ani jak. Neustále jsem hledala příčiny toho, co je se mnou špatně..co dělám špatně a co musím změnit, aby se to celé už vyřešilo. 

BUM PRÁSK 

Přišel mi do života Access. Poprvé, co mi někdo spustil Barsy a já vnímala věci, které jsem tak dobře znala! Ale bylo to už teda pěkně dávno! Radostné hopkání po ulici.. nepopsatelná radost a lehkost v těle.. né z nějakého důvodu.. prostě jen tak! Naprostá fascinace vším, co bylo v daný moment kolem mě. Zvědavost a úžas, které jsem tak důvěrně znala z dětství. Nevěděla jsem, co se změnilo, co se vlastně stalo, ale věděla jsem, že tohoto si přeju víc. Že to je něco, co je pro mě přirozené a co jsem kolem sebe sice nikde neviděla, ale někde jsem věděla, že je to možné. 

Začala jsem si ještě mnohem víc hrát se vším, co Access nabízí. Objevovala jsem, hrála si a zkoumala.. pozorovala jsem, jak nenápadně – nápadně se mi mění celý život, každá oblast .. každý aspekt.. Přibývalo mnohem více lehkosti, radosti i v takových momentech a oblastech, kde bych si ani dřív nemyslela, že je to možné! A co dalšího? O co dalšího si můžu požádat, co vytvoří ještě mnohem více lehkosti, radosti a slávy? Co je to, co si skutečně přeji? Jaký život by mě bavilo mít a žít?

Místo řešení problémů a hledání přičin se dnes dívám na možnosti. Pokládám otázky a nechávám se obdarovat tím, jak jiný prostor otevírají. Jsem v ještě mnohem větším úžasu, fascinaci ze všech těch nástrojů, co tvoří.. pro mě a pro všechny, kteří si to vyberou. Jsem v úžasu ze života, z toho všeho, co tu pro nás je dostupné. Z našich těl, čím vším pro nás jsou, čím vším pro nás touží být a co je tady s nimi skutečně možné? 

Kdybychom skutečně vnímali tělo jako dar? Kdybychom věděli že je darem? Kdybychom sebe vnímali jako dar a věděli bychom, že jsme skutečně darem? Jaký by pak byl náš život? 

A tomu říkám ANO a víc! 

Co je tady teď skutečně možné? Co nikdy předtím možné nebylo?